Je trochu hravé, trochu mladé, trochu bluegrassové, ale hlavně výborně obsazené. Co na tom, že od jeho natočení už nás dělí pěkná řádka let. Jak pravil Filip, taky neřekneš, že nebudeš hrát Beethovena, protože je 200 let starej. A tak jsem se zbavila ostychu a celé jsem to dala na YouTube, tedy celé, kompletní full album Alice z roku 2012. Přeložila jsem na něm několik svých písní do angličtiny, takže teď existují ve dvou verzích.

V úvodní písničce To Be like the Wind mi hned přičaruje úsměv na rtu lehká ruka na banju Vojty Zíchy, jednoho z banjistů, které ve své kapele prostě chcete, protože hraje jinak. Vojta Zícha je pro mne velkou osobností nejen jihočeské country, folk a bluegrassové scény (kapely SemTam nebo Druhá míza), tvůrce osobité muziky, s hlavou plnou nápadů.

The Morning Faces je jedna z mých prvních písní a pořád ji mám moc ráda. Lyrickou písničku o lidech z autobusu snivě doprovodil na kytaru Luboš Maškara a kromě mé kytary tu můžete rozluštit i rezofonickou kytaru, kterou rozmňoukal Vojta Zícha. Miluji ten nádherný vokál zpěvačky ze skupiny SemTam, Lenky Huszárové.

Píseň Tady jsem to já pochází z dob, kdy jsem se po Šumavě toulala s kompaktem, a mohla by se vám líbit, především pokud máte alespoň půl svého srdce někde na horách. Tato nesmírně fotogenická krajina zanechala digitální stopu i na mé SD kartě – a tak se můžete přenést do strání, mokřadů, ale i k nám na chalupu prostřednictvím obrázků, které jsem vykutala ze starých harddisků a přiložila. Moc ráda tu poslouchám nádherný zvuk a neomylný rytmus mandoliny Jiřího Macha zvaného Macháčka, se kterým jsme se občas potkávali v budějovických putykách, on ale hrál dlouhá léta taky s legendárními Poutníky.

Cover verze Dylanova příběhu o diamantovém Joeovi přeběhne jako voda přes kamení, ale zde opět zazářil Vojta Zícha. Všimněte si jeho sóla na banjo. Nic? No, je to trochu studiový trik, ale myslím, že se docela povedl, nemám pravdu?

A už je tady poslední, zasněná Zůstáváš. Tahle píseň původně na albu vůbec být neměla, ale moje pravá ruka, mistr zvuku Kája Dřínek i mistr studia Petr Michal mě přesvědčili, že se tam bude hodit. Jako kouzlem se u ní přes noc pak objevila nádherná meditativní basa, kterou tam tenkrát k mému úžasu přičaroval muž baskytary Petr Novotný. Smekám dodnes a při každém poslechu znova.

Kulaté placičky došly a už nebudou, říkám si, kolik jich asi našlo své místo jako podšálky nebo plašiče ptáků u vás na zahradě! A je to dobře. Věci mají tolik životů, kolik jim jich dáme. A jestli CD máte a ono vám už nehraje (ne že bych vám to přála, ale i to se totiž může stát!), tak si to pusťte na YouTube, tady to máte.

S láskou

Alishi